český jazykenglish langue

Homeopatie

Co je to homeopatie?

Homeopatie představuje v současné době ve světě nejrozšířenější obor „alternativní″ léčby. Má dvě stě let starou historii, jejíž moderní podobu založil německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843), avšak podobné praktiky je možné vysledovat jak v současných kulturách přírodních národů po celém světě, tak i v historických pramenech kultury evropské.

Homeopatie vychází ze skutečnosti, že nemoc je projevem hlubší nerovnováhy organismu a jeho vitální síly. Pokud jsou léčeny pouze vnější projevy této nerovnováhy klasickými metodami, mohou se tyto lokální problémy sice odstranit, ale nerovnováha organismu se tím většinou ještě více naruší, což může později vyústit v hlubší patologii. „Úspěšná″ léčba ekzému může způsobit například astma, alergie nebo i psychickou poruchu. Protože se však astma neobjeví u každého dítěte s „vyléčeným“ ekzémem, neexistuje v tom pro „vědeckou“ medicínu spojitost, přestože jsou ekzémy označovány jako rizikový faktor pro objevení se astmatu.

Homeopatie je metoda, která vidí celého člověka. Homeopatický lék nesmí být nikdy předepisován jen podle názvu nemoci, na zcela ohraničenou lokální patologii. To znamená, že sleduje nemoc tak, jak se postupně během našeho života vyvíjí, všímá si, jak nemoc působí v oblasti našich vztahů, jak zasahuje naši energii (neboli řečeno životní sílu), jaké má kořeny v generacích našich předků. Homeopatie má přísná pravidla, jak zhodnotit probíhající účinky léku, hierarchii příznaků atd. Není to metoda pokus-omyl. Homeopat vybírá jeden lék pro určitou dobu, který nejlépe rezonuje s energií nemoci pacienta a přesně hodnotí, zda a jaká nastala změna. Tak se běžně stává, že několik lidí s podobným problémem dostane zcela jiný lék, podle své osobnosti a způsobu, jakým se u nich problém rozvinul. Hlavním cílem homeopatie je navrátit pacientovi celkové zdraví.

Co lze léčit pomocí homeopatie?

Pokud jsou homeopatické léky správně zvoleny, způsobují nenásilné a přirozené zlepšení či vyléčení akutních i chronických potíží. Správně vybrané homeopatické léky umí vyléčit například takovéto nemoci:

Jak léčba probíhá?

Konstituční léčba a návrat některých dříve prodělaných potíží se děje podle pravidel nazvaných Heringovy zákony. Americký homeopat minulého století Constantin Hering je odvodil z pozorování účinku homeopatického léku na nemocné. Ozdravující akce má postupovat:

  1. Z nitra ven. To znamená, že nejdříve jsou homeopaticky uzdravovány vnitřní hluboce uložené problémy. Např. vážné psychické potíže. Později "léčebná vlna", ozdravující reakce na lék, postupuje k povrchu od mysli k emocím, pak k fyzickým orgánům, přičemž dříve se uzdravuje mozek a vnitřní orgány, naposledy pak kůže, vlasy atp. S tímto principem souvisí i to, že nejdříve se zotavují orgány nejdůležitější pro život člověka (třeba mozek, játra, ledviny), později méně významné periferijní oblasti (vyrážky, bradavice, rýma, atp.).
  2. Léčebný efekt se projevuje shora dolů. Třeba u ekzému pokrývajícího celý povrch těla nejdříve ustupuje na obličeji, pak na krku, později na těle a nakonec na končetinách.
  3. Symptomy ustupují nebo se dočasně reverzně znovu objeví a pak samy ustupují v opačném časovém sledu, než se objevily. Nejdříve tedy mizí nejčerstvější potíže, nejpozději nejstarší.

Při léčbě dochází zpravidla nejprve k úpravě energie a tím k posílení imunity, k celkovému zklidnění, získání nadhledu a nakonec i k vymizení zdravotních potíží. Postupně se také snižuje náchylnost člověka k nemoci i dědičná zdravotní zátěž. Člověk se stává odolnějším a rovněž projevy pozdějších jakýchkoliv onemocnění jsou mírnější.

Homeopatické léky

homeopatické léky

Homeopatické léky jsou neškodné přípravky, neobsahují žádné škodlivé látky a působí na organismus tím nejjemnějším způsobem. Při jejich přípravě se používají různé výhradně přírodní látky, rostliny (Pulsatilla – koniklec, Thuja – túje), minerály (Aurum – zlato, Cuprum – měď), živočišné produkty (Sepia – inkoust sépie, Lac canninum – psí mléko), kyseliny (Phosphoric acid – kyselina fosforečná), prvky a jejich sloučeniny (Calcarea phosphorica – fosforečnan vápenatý), soli (Natrium muriaticum – kuchyňská sůl), horniny (Hecla lava – láva ze sopky Hecly). Někdy jsou to také energie (Sol – sluneční záření).

Zvláštní skupinu homeopatických léků tvoří tak zvané nosody. Jsou to léky vyrobené z produktů různých nemocí, ať už z patologických sekretů (Medorhinum ze sekretu kapavky, Lyssin ze slin vzteklinou nemocného psa), z chorobou napadených tkání (Carcinosin) nebo ze samotných virových či bakteriálních kultur (Streptococcus).

Na následky očkování jsou vyrobeny léky z homeopaticky napotencovaných vakcín.

Všechny léky byly vyzkoušeny v homeopatickém ředění na zdravých jedincích a ověřeny klinickou praxí.

V současné době je homeopatických léků několik stovek.

Výroba jednotlivých léků je různá dle toho, z čeho lék pochází - rostlina či látka živočišného původu je smíchána s lihem, minerály se nejprve v podobě pilin třou s laktózou (mléčným cukrem). Tak vzniká matečná tinktura jako základ pro další homeopatické zpracování. Většina homeopatických léků se podává ve zředěné podobě - v tzv. homeopatické potenci (5ch, 9ch, 15ch, 30ch, 200ch, 1000ch=1M, atd.).

Historie

historie homeopatie

Homeopatie je celostní léčebný systém, který je založený na stimulaci přirozené léčivé reakce organismu. Jeden ze základních principů homeopatie, princip podobnosti, je obsažen už v samotném názvu této léčebné metody - "homeo" znamená stejný a "pathos" znamená nemoc nebo utrpení. Princip podobnosti "similia similibus curentur" - tj. podobné se léčí podobným, byl však znám už dříve, propagoval ho v 4. století před n.l. i známý řecký lékař Hippokrates, který používal léky s podobnými účinky k léčbě nemocí. Podobné léčil podobným také slavný alchymista 16. století Paracelsus.

Za svůj vznik vděčí homeopatie německému lékaři Samuelu Hahnemannovi (1755-1843), který tuto metodu poprvé podrobně popsal v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku (a v dalších vydáních byla přejmenovaná na Organon léčebného umění) a začal ji využívat v praxi. Krátce na to získal mnoho přívrženců z řad lékařů, a homeopatii za svého života proslavil v Evropě, ale i Severní Americe.